Kdy jste naposledy tančil?
Promiňte, ale to si opravdu napamatuju. Ne, že bych měl špatnou paměť.
Umíte tančit dobře?
Na konzervatoři jsem dělal reparát ze stepu a postoupil jsem jen díky tomu, že jsem si nechal doma stepky (to jsou takové boty, co mají na špičkách plíšky, aby to hezky klapalo) a tančil jsem v ponožkách, čímž se mi podařilo členy komise rozesmát a byli ke mně shovívavější.
Čím vás jako muže uchvátil tenhle pohyb? Nebo tanec preferujete jen proto, že patříval k bontonu, a vy jistý řád - tedy i pravidla v chování ctíte?
Tanec mě zajímal zcela sobecky v době, kdy jsem fotografoval. Jinak pochopitelně obdivuji všechno, co je krásné a co sám nedokážu. Ovšem klasiku typu Labutího jezera, stejně jako celou řadu oper si (z obavy před postmoderní Prodanou nevěstou, která zpívá své árie do telefonu, či před Daliborem, který v hladomorně bezradně zírá do mikrovlnné trouby) raději pouštím na cédéčku a přiznám se vám, že si je pouštím čím dál tím častěji.
Mimochodem, v čem všem jste "staromilec"? Nemyšleno pejorativně.
Líbí se mi člověk, který nahlas pozdraví, když vejde do místnosti, poděkuje či poprosí a dokonce se tu a tam i usměje. Líbí se mi, když někdo dělá práci, která ho baví a tudíž ji dělá pořádně. Líbí se mi profesionalita. Například.
Takže na dnešní době vám vadí...
Všeobecná tolerance k fašismu a komunismu (jako kdybychom nevěděli!), agresivita, bezohlednost a sobectví (např. za volanty aut), zlodějina, nevychovanost a hulvátství (tzv. liberální výchová, která je v 80% případů jen pohodlnou zástěrkou pro nezájem o vlastní děti) a tolerance k fušerství, neboli úpadek řemesel.
Je pro vás tento čas - tedy coby herce - inspirativní, odpudivý, zajímavý, nudný?
Ano, je inspirativní, odpudivý a zajímavý. Ale ne nudný. Odpudivou zkušeností pro mě bylo nedávné zkoušení jedné divadelní komedie, kdy docházelo k situacím, že např. někteří lidé ještě tři dny před premiérou neuměli své role ani nazpaměť a vlastně se tak nic pořádně zkoušet nedalo. Byl jsem jedním z mála, kdo se nad tím pohoršoval a komu to připadalo zoufalé. Vadí mi, když si lidé nalhávají, že je všechno v pořádku a přitom stojí po kolena v bahně.
Cítíte to jako "civilista" stejně?
Ano. Neumím to bohužel od sebe oddělit, ale všechno přece spolu souvisí. Řečeno s Čapkem, každá dobře nebo špatně odvedená práce je politická, neboli má vliv na úroveň našeho života. Zkouší-li např. herec svou roli bez zájmu, nevěrohodně a s chabou znalostí textu, zhoršuje tím poměry beztoho dosti dezolátní.
Ctíte v životě řád, tradici, máte rád starou Anglii, co vůbec děláte v Čechách?
Protože mi teď v Londýně odstraňují z ulic červené telefonní budky, chtějí mi odstranit sněmovnu lordů a kdyby mohli, odstranili by mi i monarchii...
Na druhé straně tu děláte práci, která vás baví. A máte ji dost.
Ale ano. Hraju několik rolí v Divadle Bez Zábradlí a v ABC a jsou chvíle, kdy si na jevišti připadám docela šťastný.Ale jak říkal pan Höger, na herectví je nejtěžší nenechat se otrávit. Věděl, co říká. Jinak jsem natočil s režisérem Kachyňou TV film Kožené slunce. Senzační zkušenost pro mě bylo nedávné natáčení s Ondřejem Trojanem. Film podle skvělého scénáře Petra Jarchovského Želary. Trojanův způsob režie, zaujetí a obrovské nasazení všech lidí ze štábu působilo strašně pozitivně. To jsem měl na mysli, když jsem mluvil o profesionalitě. No a na svoje narozeniny (47.) bych měl začít točit TV film s režisérem Ivanem Pokorným Smrt pedofila. Budu hrát roli majora z kriminálky.
Přesto nejste typem herce, který je proto vidět i na nejrůznějších premiérových večírcích, mejdanech atd. Nemáte tohle rád, nebo zapotřebí?
Ale to s tím, myslím, příliš nesouvisí. A upřímně řečeno, máte pravdu: nemám to rád. Zapotřebí to nemá nikdo. Ale ti, co na ty rauty chodí, to asi rádi mají. Jinak by tam přece nechodili.
Diváci si vás zasunuli do škatulky s kladnými hrdiny. S rovňáky, dobráky, čestnými hochy. I když v poslední době už hrajete i jiné! Máte s těmi kladnými postavami něco společné?
Ano, to, že jsem je hrál.
Když se řekne princ, jak vám je? Konečně, ztvárnil jste těch ušlechtilých sympatických princátek řadu.
Vidíte, to je zvláštní. Já jsem hrál jenom jednoho prince ve filmu Jak se budí princezny. Zřejmě jsem ho hrál tak mizerně, že jsem se nesmazatelně zapsal jako představitel princů. I když na druhé straně, je lepší zahrát jednoho, o kterém se ví, než hrát jich dvacet, aniž by si toho někdo všimnul. Tak nevím...
Už jste nějakého omítl?
Prince už dlouho ne.
A jinou roli? Jakou, a proč?
Ano, odmítl jsem roli mnohokrát. Například titulní roli jakéhosi připitomělého poručíka v televizním seriálu z vojenského prostředí. Jmenovalo se to myslím Velitel. A v poslední době celou řadu rolí v divadle. Buď se mi nelíbila hra nebo role anebo naopak minulý týden jsem v divadle ABC odmítl krásnou roli v jedné skvělé Shakespearově komedii, kterou bych sice hrál v příští sezóně docela rád, ale myslím, že jsem na to mladý (relativně) a že by to nemuselo dobře dopadnout. Ostatně, když si člověk začne myslet, že zvládne všechno, tak by měl jít k doktorovi.
Působíte dojmem klidného, vyrovnaného člověka. Je to zdání?
Ano, ale klame dobře, že?
Dokážete se hádat s režisérem, manželkou, dětmi o svou pravdu?
Jistěže dokážu. Ovšem režisér si většinou myslí, že má pravdu on, tedy pokud je to režisér, který si něco myslí a manželka s dětmi mívají pravdu nějak podezřele často.
Co když zjistíte, že jste ji neměl - co se děje pak?
Nic. Co by se mělo dít?
Takže omlouvat se (ne)považujete za slabost?
Ne, nepovažuji. Omlouvám se, že jsem na předešlou otázku odpověděl tak pitomě.
Máte vůbec nějakou slabost?
Ježíši, paní Šmerglová, nemyslíte si doufám, že bych nějakou neměl?!
Co slabost pro divadlo, film pro svou profesi?
No vidíte, to už jsou dvě.
A propos - který z těch dvou je lákavější, tvůrčí a pro vás větší výzvou?
To záleží na mnoha okolnostech. Na kvalitě textu, na roli, na režisérovi, na spoluhráčích, na štěstí, na výtvarníkovi kostýmů, na tom zda přijdou diváci atd. Herectví je obludně závislé zaměstnání.
Dokázal byste herectví vyměnit za jinou práci?
V poslední době se stalo módou říkat, že ano a že herectví neznamená tak mnoho. Ale já vím, že bych bez divadla nebyl šťastný.Bez divadla bych být nechtěl a pravděpodobně neuměl. Četl jsem jsem nedávno rozhovor s jedním vysokoškolským profesorem herectví, který říkal, jak je šťasten, že jeho děti pracují v nějaké počítačové firmě a že se mu zaplať pánbůh podařilo je od divadla odradit. Jak může takový chlap vštěpovat někomu lásku k divadlu, když vlastní děti od herectví odehnal?! Ale víte co? Píšu už asi půl roku pravidelně (každý týden) sloupky do časopisu Story. Oni mi tam dali úžasnou volnost, jak ve výběru témat, tak ve stylu psaní. Obrovsky mě to baví a řekl bych, že si tím vyvažuju již zmíněnou hereckou závislost.
Vybudovali jste si se ženou druhý domov v jižních Čechách. Ač říkáváte, že váš rodinný dům v Praze má své kouzlo, je větší než to jihočeské?
Jižní Čechy budu vždycky milovat, ale doma jsem v Praze.
Připadají vám Jihočeši jako lepší lidé než Pražáci?
To si netroufám soudit. Snad Pražáci nejsou tak špatní?
Sám sebe tedy v tomto pohledu považujete za Pražáka nebo Jihočecha?
Narodil jsem se v Londýnské ulici v Praze a celý život bydlím ve stejném pražském domě. Ten dům pro mě neznamená majetek, ale domov.
Jste se sebou spokojen?
Doufám, že si nemyslíte, že bych byl takový blázen.
Hrajete v Charelyově tetě i ženskou roli. Nechtěl jste být někdy ženou, ale opravdovou a pořád?
Proboha, jak vás něco takového mohlo napadnout? Lord Babberley se vydává za tetu, aby pomohl svým dvěma přátelům, Charleyovi a Jackovi a chvílemi v té sukni dost trpí, i když v kontaktu se slečnami zmíněných gentlemanů, svého postavení lehce zneužívá. Alespoň tak mě baví ho hrát.
Šmerglová Michaela, Lidové
noviny - 1. 6. 2002