Traduje se, že v rodinách slavných osobností naší kultury, podléhaly svátky, a zvláště svátky vánoční určitým zvyklostem a rituálům, které se dědily z generace na generaci. Zajímalo nás proto, do jaké míry to platí v rodině Hrušínských – herecké dynastii v tom nejlepším slova smyslu.

Vzpomenete si kam až sahají Vaše vzpomínky na Vánoce? Dosahují až do ranného dětství?

Samozřejmě. Protože jsem měl krásné dětství, jsou svátky v roce a velice si s manželkou dáváme záležet, aby je stejně vnímaly i naše děti.

Co pro Vás Vánoce znamenají?

Kromě pravidelného setkání s přáteli pro mne Vánoce znamenají jistou kontinuitu s vlastní minulostí, takové zvláštní hezké setkání s lidmi, kteří tu již nejsou a které jsem měl rád. I když na ně myslím často během roku, o Vánocích je ta vzpomínka tak nějak intenzivnější a živější.

Kdo u Vás v rodině byl nositelem vánoční pohody a tradic?

Jednoznačně moje maminka a dnes moje žena.

Jaký byl Váš nejkrásnější nebo nejmilejší vánoční dárek pod stromeček?

Když mi bylo šest let, dostal jsem pod stromeček štěně. Byl to dvouměsíční polofoxteriér z Plané nad Lužnicí a jmenoval se Sony. Vyrůstali jsme společně, i když on poněkud rychleji, byl – jako všichni kříženci – nesmírně inteligentní a po celých třináct let byl plnohodnotným členem naší rodiny.

Jak dlouho jste věřil na "Ježíška"?

Řekl bych, že asi do osmi nebo devíti let, ale ještě dlouho potom jsem se bránil vzít onu skutečnost na vědomí.

Co si myslíte o Santa Clausovi - není to obdoba Dědy Mráze?

Jeden rozdíl mezi nimi přece jen vidím: Santa Clause nám kromě několika obchodníků nikdo nikdy nenutil, zatímco Děda Mráz byl svého času téměř povinný. Ale jak se zdá Ježíšek i Mikuláš naštěstí vydrží opravdu hodně.

Kde a s kým trávíte Vánoce teď? Jak probíhá Štědrý večer? Co u Vás nesmí chybět ke správné vánoční atmosféře?

Vánoce mám natolik spojené s domovem, že bych je nikde jinde trávit nechtěl. Dodržujeme stejné zvyky a rituály a to včetně jídla na štědrovečerní tabuli. Nechybí pochopitelně „maminčina“ rybí polévka, kterou báječně vaří moje žena, smažený kapr s bramborovým salátem, telecí řízky a na závěr večera ke kávě tzv. rumový drdol, který Miluška připravuje podle naší rodinné receptury. Tenhle dort se na našem stole podává od poloviny dvacátých let minulého století a s výjimkou válečných let na něm nikdy nechyběl. Na Štědrý večer u našeho rodinného stolu tradičně usedá kromě mé rodiny i sestra mojí maminky teta Helena Prýmková a stejně jako za života rodičů k nám dochází teta Lída LeBreux a teta Bobinka Kronychová.

Postíte se (nebo někdy v minulosti se postil), abyste viděl "zlaté prasátko"?

Vzhledem k tomu, že Štědrý den již od dob studií na konzervatoři tradičně zahajuji snídaní s přáteli, viděl jsem zlaté prasátko naposledy někdy v šedesátých letech.

Kdo připravuje u vás Štědrovečerní večeři?

Po smrti maminky celé Vánoce se stejnou láskou a pečlivostí a stejně báječně připravuje moje žena Miluška.

Na Štědrý den divadla nehrají, ale o svátcích ano. Je hraní o svátcích pro herce jiné, něčím zvláštní nebo je to stejné jako kdykoliv jindy?

Divadlo bývá na obou stranách – v hledišti i na jevišti – zaplněno přejedenými a příjemně znavenými lidmi, což mu (totiž divadlu) příliš nesvědčí. Přesto mám tahle sváteční a tedy výjimečná „hodobóžová“ představení docela rád.

Máte už koupeny vánoční dárky pro děti a manželku nebo to ponecháváte až na poslední chvíli?

Něco málo už mám, ale většinou dárky nakupuji až v týdnu před Štědrým dnem.

Co byste si přál pod stromečkem sám najít?

Pohodu, lásku a především zdraví, které mě tu a tam začíná zlobit.

Dáváte si vánoční nebo novoroční předsevzetí? A jak dlouho vydrží?

Předsevzetí si žádná nedávám vzhledem k tomu, že vím, jak dlouho vydrží.

Vaše přání nebo vzkaz čtenářům ...

Všem čtenářům Večerníku Praha upřímně přeji, aby jejich největší a jedinou starostí bylo klidné a příjemné prožití letošních Vánoc.

Vladimír Rogl, Večerník Praha, 22. prosince 2001