Ako sa máte momentálne? Na čom pracujete, vlastne - tešíte sa na prázdniny?

Děkuji za optání, mám se zaplať pánbůh docela dobře. V televizi jsem dotočil s režisérem Zdenkem Zelenkou roli lorda Goringa ve Wildeově Ideálním manželovi, V Divadle Bez zábradlí jsem měl 8. května premiéru komedie Petara Petroviče Taková spoušť v režii Juraje Herze a nyní zkouším v divadle ABC detektivku Roberta Thomase Dvojí hra, čímž Vám nenápadně dávám najevo, jak moc se těším na zmíněné prázdniny.

S vašou manželkou - herečkou Miluškou Šplechtovou vychovávate tri deti. Zdedili po vás talent - bude pokračovať štafeta hercov Hrušínskych?

Za pár let se jich na to zeptejte. Sám jsem na odpověď zvědav.

Zladiť umelecký a rodinný život - klobúk dolu. Kto vám najviac pomáha, ako to máte doma zariadené?

Samozřejmě moje žena. To jsem odkoukal od táty. Mám to tedy zařízeno stejně dobře, jako to měl po celý život i on.

Keď odišiel váš pán otec, vraj ste po ňom prebrali žezlo v rodine ale aj v bravúrnych hereckých výkonoch. Hovorilo sa o tom najmä v súvislosti s filmom Ceremoniář. V čom sa skutočne ponášate a v čom ste s otcom a bratom odlišní?

Je od Vás hezké, že to říkáte, těší mě to, ale dovolte abych to nebral až tak moc vážně. Po tátovi jsem docela jistě zdědil pocit téměř přehnané odpovědnosti za věci, které dělám. Divadlem jsem stejně „nemocný“ jako byl kdysi on a stejně jako jemu, i mě už se dnes občas daří hrát na jevišti, že jsem klidný, že nemám trému a že mě jen tak nic nerozhází. Přitom mě, stejně jako jeho, nebetyčně rozčiluje povrchnost a nedbalost, které jsou dnes v divadlech (a bohužel nejen v divadlech) snad ještě rozšířenější, než tomu bylo za tátových časů.

Je výhodou alebo handycapom byť tým najmladším v rodine?

Nejmladší v rodině jsem byl před šestačtyřiceti lety, takže už si nato při nejlepší vůli nevzpomínám.

Vraj nie ste bohémsky typ. Aký vlastne ste - mohli by ste sa definovať?

Definovat bych se nechtěl. Mohlo by to být příliš definitivní a jak víte za definitivní nikdy nic nikdo nemá míti.

Okrem toho, že takmer neschádzate zo scény Divadla Bez zábradlí a Divadla ABC, diváci vás poznajú aj z filmového plátna. Čo je vášmu srdcu bližie - dosky, ktoré znamenajú svet alebo strieborné plátno?

Hlavní je, podle mého názoru, dobře napsaná role. Potom už není tak důležité, jestli ji hrajete na jevišti nebo před kamerou.

Pred pár rokmi sa zdalo, že aj v rámci politiky ste sa pustili po stopách otca. Boli ste na zozname možných propagátorov ODS (popri p. Zázvorkovej, Bílej a Panenkovi). Aký je váš vzťah k politike v súčasnosti?

Vzhledem k tomu, že sám sebe považuji za člověka konzervativního, budu v příštích volbách opět zřejmě volit stranu, která mi v té nepříliš radostné nabídce vadí nejméně.

U Zlatého tigra vraj visí obraz vašej tety. Máte rád výtvarné umenie?

Abych to uvedl na pravou míru: v restauraci U tigra visí nikoli obraz, ale fotografie několika významných štamgastů jako např. Bohumil Hrabal, Bill Clinton ... a moje teta. Bude mít radost, že je tak slavná i zahraničí. Jinak výtvarné umění mám pochopitelně rád.

A čo humor ... V niektorých predstaveniach Divadla Bez zábradlia má človek pocit, že sa herci zabávajú sami priamo na javisku. Kedy sa vy bavíte najväčšmi?

Bez humoru by byl život asi těžko snesitelný. Pokud jde o divadlo, mám takovou zkušenost: když hra nebaví a netěší herce, nebaví a nemůže těšit ani diváky. Kéž by si to odpovědní divadelní činitelé jednou uvědomili.

Filmová rozprávka Jezerní královna alebo polohraný film Polojasno, v ktorom stvárňujete eštébáka. S tým súvisia profesionálne výzvy. Aké preferujete?

Ty smysluplné: texty ve kterých je co hrát, příležitosti, které mi umožní setkání s herci a s režiséry, které mám rád a kterých si vážím, texty, které dávají naději, že osloví diváky.

Kedy sa pohašteríte s manželkou, kedy s bratom a kedy sám so sebou?

S Miluškou se nehádáme téměř vůbec, bratr se hádá od té doby, co jsem se narodil a se sebou mám tolik práce, že na nějaké hádání nezbývá čas.

Váš otec vraj občas s mladšími hercami rád mastil karty. Ovládate mariáš alebo preferans?

V době ústeckého angažmá jsem občas hrával mariáš, někdy kaufcvik anebo poker. Dnes hrávám s dětmi žolíky, prší či canastu, živit bych se tím ale nechtěl.

Čo robíte, keď nerobíte nič?

Nic.

Myslíte si, že otec sa na vás zhora pozerá a hodnotí vás?

Pevně věřím, že ano.

SME /Bratislava/, květen 2001