Potomek slavného hereckého rodu. Na jevišti stál už v pěti letech. V osmačtyřiceti se rozhodl volně navázat na rodinnou tradici a založil vlastní divadelní společnost. Ve volném čase (kterého se právě nedostává) se věnuje fotografování a jízdě na koni. Téměř dva roky psal do časopisu Story sloupky, které právě vyšly v knížce Vážně jste to nečetli? Je 19 let ženatý s herečkou Miluší Šplechtovou.
Po maturitě na pražské konzervatoři nastoupil
do ústeckého Činoherního studia. Zde se potkal se svou ženou Miluší a s režisérem
Janem Grossmanem, který výrazně ovlivnil jeho pohled na herectví a divadlo
vůbec. "Poprvé jsem si uvědomoval, že nestačí párkrát si hru přečíst
a pak to nějak intuitivně odříkat, že herectví je náročná práce. U Grossmana
jsem měll pocit volnosti, ačkoliv mě pevně vedl. Takové spolupráci s režisérem
dávám přednost před naprostou volností, kdy je téměř vše na hercích. Režisér
sedí v hledišti a mlčí nebo říká obecné věci. Takových režisérů je bohužel
hodně." První rolí u Grossmanna - a úspěšnou - byl Odillon v Crommelynckově
Vášni jako led.
Ještě při studiu konzervatoře v roce 1974
natočil s Jiřím Menzelem ,budovatelský' film Kdo hledá zlaté dno, který
mu čas od času kritici otloukají o hlavu. "V Ostře sledovaných vlacích
stál Václav Neckář na peroně a díval se vagón plný krásných dívek, zatímco
já stál na staveništi a díval se, jak se sype písek... Byl to první film,
který dělal Jiří Menzel po zákazu, scénář nebyl dobrý a všichni jsme to věděli.
Dialogy přepisoval Zdeněk Svěrák. Nicméně tahle práce pro mě znamenala obrovskou
životní zkušenost," uzavírá. Dlouhých třicet ho provází jeden zajímavý
paradox: Přestože se o něm píše jako o představitelů pohádkových princů, ve
skutečnosti hrál prince jen jednou! (Ve filmu Jak se budí princezny.)
"Asi jsem ho hrál tak mizerně, že jsem se nesmazatelně zapsal jako představitel
princů."
Na angažmá v Ústí vzpomíná v knize 20 let
Činoherního studia: "Divadlo v Ústí mi dalo především manželku a dvě
děti, několik kamarádů, zánět horních cest dýchacích a utvrzení v názoru,
že divadlo je strašně krásná věc. Mimo to jsem se tu naučil zdít, natírat,
míchat maltu a upravovat velmi zašlé interiéry."
Následoval návrat do Prahy, několik dobrých
sezón v Realistickém divadle, kde prožil i konec roku 1989. Ze Smíchova se
rozhodl odejít za režisérem Grossmanem, který v té době režíroval v Divadle
Na zábradlí. Bohužel, Jan Grossman zemřel, a s novým uměleckým šéfem Petrem
Léblem si příliš nerozuměl. "Herci jsou příliš závislí na lidech kolem
sebe, herectví je velmi nesvobodné zaměstnání." V den pohřbu otce, Rudolfa
Hrušínského, měl večer premiéru Čechovova Racka. "S pojetím téhle inscenace
jsem vnitřně nesouhlasil a ten večer jsem si na jevišti připadal jako zoufalý
cirkusový klaun z románu Eduarda Basse. Po téhle premiéře jsem se rozhodl,
že půjdu cestou, kterou bych i se všemi omyly a chybami, kterých se člověk
dopouští, mohl považovat za správnou. To jsou věci, o kterých bych dnes chtěl
s tátou hrozně moc mluvit..." Jeho předsevzetí zrálo nějakou dobu. Pár
let strávil ještě v divadle ABC, ale nakonec se rozhodl udělat první krok
a vydal se na ,volnou nohu'. Hostoval v Národním divadle, v Divadle Bez zábradlí,
ale krůček k rozhodnutí být zcela samostatný byl jen otázkou času.
V roce 2002 založil Divadelní společnost
Jana Hrušínského. Navázal na rodinnou tradici, jejíž kořeny sahají do poloviny
19. století. Prvním držitele divadelní koncese v rodině byl jeho prapradědeček
Ondřej Červíček, který oficiální povolení k provozování divadelního spolku
získal v roce 1882. V roce 1951 s jeho společností kočoval i Josef Kajetán
Tyl. V první polovině 20. století Josef Kemr, Karel Lamač i jeho otec Rudolf
Hrušínský. První inscenací společnosti byla komedie W. Allena Zahrej to
znovu, Same, zatím poslední premeriérou byla inscenace F. Marceaua Vajíčko
v prosinci loňského roku. "Máme ambice být víc než jen kočovnou továrnou
na peníze, která objíždí štace se zásobou lepších či horších bulvárních komedií."
Jaké vlastnosti by měl mít dobrý herec? "V první řadě by měl být profesionál. V mnoha divadlech se ovšem profesionalita nevyžaduje. Někteří lidé, kteří se dostali do vedení divadel, aniž by k tomu měli patřičné schopnosti, se raději obklopují průměrnými nebo dokonce špatnými herci. Jsou poslušnější, méně nároční a trvá jim podstatně déle, než pochopí, že režisér nebo dramaturg toho moc neumějí. Svůj díl viny na tomto trendu má i odborná kritika, která často vyzdvihuje povrchnost, amatérství a okázalé, leč prázdné režijní exhibice. Na tom se stále nic nezměnilo. Stalo se módou říkat, že herectví neznamená tak mnoho. Ale já bych bez divadla nebyl šťastný. Možná bych to ani neuměl."
JAK VZNIKÁ V ROCE 2003 SOUKROMÉ DIVADLO
Když jste v roce 1997 odcházel z angažmá na volnou
nohu, prohlásil jste: "Zkouším trochu nejistoty." Jak se dá nazvat
založení soukromého divadla?
Je to největší dobrodružství mého života, které
bych za nic na světě nevyměnil. Pocit, který jsem zažil po premiéře Woodyho
Allena a nyní během premiéry Marceauova Vajíčka, je absolutně nesrovnatelný
s čímkoli, co jsem zažíval v době, kdy jsem nosil kůži na trh "jen"
jako herec. Je to úžasný.
Kolik razítek obnáší založení divadla? Tedy založení
společnosti, poté sehnání vhodného prostoru a vybudování scény?
Kdesi jsem četl, že například v Kanadě stačí
k založení firmy čtyřiadvacet hodin. Já běhám po úřadech už tři měsíce, abych
získal různá ověření, společenské smlouvy, výpisy z rejstříku trestů, prohlášení,
smlouvy o ůčtech, zápis u soudu (ten trvá nejdéle), atakdále atakdále, abych
mohl založit firmu Divadlo Na Jezerce.
Tam bude mít Divadelní společnost J.Hrušínského
stálou scénu? Odkdy by měla být otevřena? Je vlastní nebo v pronájmu? Přispívá
městská čtvrť, sponzoři?
Ano. S Městskou částí Praha 4 jsem podepsal
velmi obsáhlou smlouvu o smlouvě budoucí na dlouhodobý pronájem areálu, který
ponese jméno Divadlo Na Jezerce a leží ve stejnojmenném krásném parku v Praze
4, pár minut chůze od stanice metra C Na Pankráci. Pokud stavba (rekonstrukce
památkově chráněného objektu, kterou provádí MČ Praha 4) půjde podle plánu,
mohli bychom první diváky uvítat na přelomu roku 2004/5.
Součástí jiného nově budovaného divadla, Divadla
Radoslava Brzobohatého, má být restaurace, o které se předpokládá, že bude
výdělečná. Plánujete něco obdobného?
V Divadle Na Jezerce bude báječná výletní restaurace
s letní zahrádkou, která, jak doufám, stejně jako divadlo přispěje k oživení
celé lokality.
Jaké máte zkušenosti se stavebními firmami?
Protože stavebníkem a investorem rekonstrukce
areálu Na Jezerce je MČ Praha 4, tak jen ty nejlepší.
Kromě hraní v Gongu a U hasičů jezdíte na zájezdy.
Hrajete jako většina zájezdových divadel v kulturních domech, nebo si vás
"pustí" mimopražská divadla na svou scénu?
V Praze hrajeme zatím především v Gongu a občas
také v divadle ABC; mimo Prahu všude, kde to umožní technické podmínky. Scénická
řešení našich inscenací jsou variabilní a hráli jsme s úspěchem jak ve velkých
kamenných divadlech, jako je třeba Jablonec, Most, Teplice či Státní divadlo
v Ústí nad Labem, tak v divadlech menších rozměrů.
Jaké máte zážitky s konkurencí (Ročně se pořadatelům
nabízí kolem 150 inscenací...)?
Konkurence je obrovská, ale zdá se, že jsme
byli mimopražskými pořadateli přijati vlídně. Faktem zůstává, že naše představení,
která jsme dosud absolvovali na oblastech, byla vždy vyprodána.
Představení Můj boj v Praze zatím nehrajete.
Proč?
Jednoduchá odpověď. Protože zatím nemáme pravidelné
dotace jako ostatní pražská divadla , ať už městská nebo soukromá, nemůžeme
si bohužel z finančních důvodů dovolit časté reprízy inscenací, o které je
menší divácký zájem. Ale ve chvíli, kdy se tato situace změní, - a já doufám,
že se změní - Taboriho určitě vrátíme častěji na repertoár. To ale neznamená,
že bychom ustoupili od snahy uvádět kvalitní a nepodbízivé, ale přitom zábavné
texty.
Plánujete malý stabilní soubor, nebo bude každá
inscenace ve zcela jiném obsazení?
Ve všech našich inscenacích je patrná snaha
po vytvoření okruhu lidí, kteří by s námi pracovali pravidelněji. Ale záleží
na konkrétních situacích, na hře, rolích, režisérovi atd.
Jaký titul připravujete?
Hned po premiéře Vajíčka jsme začali zkoušet s režisérem Filipem
Renčem hru Vereny Kanaan Alergie. V hlavních rolích Táňa Vilhelmová
a Filip Blažek (v alternaci s Miluškou a se mnou). Tato hra měla premiéru
v roce 1999 ve Vídni a v Čechách bude uvedena poprvé.
BOX 1
Jan Hrušínský má v současnosti na kontě více než 200 rolí.
Z filmů: Lítost (1970), Dívka na koštěti (1971), Kdo hledá zlaté dno (1974), Straka v hrsti (1982) Lásky mezi kapkami deště (1979), Konec starých časů (1988), Ceremoniář (1996), Jezerní královna 1997), Želary (2003)
Z TV inscenací a seriálů: Případ Mauricius, Brouk v hlavě, Stín viny, Malované děti, Ideální manžel, Tři králové, Kožené slunce, Smrt pedofila
Z divadelních rolí: Odillon (Vášeň jako jed), Tuzenbach (Tři sestry), Hvězdenský (Dobové tance), Aucassin (Aucassin a Nicoletta), Res Publica 88, Res Publica 89, Kornelius (Hallo Dolly), lord Baberley (Charleyova teta), Goodbody (Jak jsem vyhrál válku) Podnikatel (Tři muži na špatné adrese), Lomov (Námluvy ), Malvolio (Večer tříkrálový), Felix (Zahraj to novu, Same), Emil Magis (Vajíčko) a další.
BOX 2
Angažmá:
Činoherní studio Ústí nad Labem (1976 - 1984)
Realistické divadlo (1984 - 1991)
Divadlo Na zábradlí (1991 - 1994)
Divadlo ABC (1994 - 1997)
na volné noze (1997 - 2003)
(hostování v Národním divadle, Divadle v Řeznické, Divadle Bez zábradlí)
Divadelní společnost J. H. od 2003
BOX 3
Kde hraje Jan HRUŠÍNSKÝ V LEDNU:
Gong: Vajíčko, Zahraj to znovu, Same
ABC: Dvojí hra, Večer tříkrálový, Charleyova teta, Zahraj to znovu, Same
CITACE
"Za všechna špatná rozhodnutí si můžu sám."
"Divadlo nemá lidi deptat víc než život."
"V současné době postrádám především slušnost."
"Úspěch? Zdravé děti, 19 let manželství,
několik přátel a profesi, která mě přese všechno, co o ní vím, stále ještě
baví."
Ota Sládek, Time in Praha, leden 2004